> [!QUESTION] > Pokud něco říkám na základě mých získaných dat a snažím se o objektivní popis reality a druhá strana řekne, že si to tak nemyslí, jak mám potom nemít pochybnosti o svých tvrzeních? Protože na [[Q&A - Pochybnost a úzkost|pochybnosti]] už jsem odpovídal, zkusím tentokrát něco jiného a to, zkusit si rozebrat "[[Evoluce informace|informace]]" respektive indicie, které se v otázce mohou nacházet ? ___ "Pokud něco říkám na základě mých získaných dat" - **vstup** "a snažím se o objektivní popis reality" - **zpracování** "a druhá strana řekne, že si to tak nemyslí," - **další vstup** "jak mám potom nemít pochybnosti o svých tvrzeních?" - **další zpracování** ___ Hezky se to "rýmuje" takovej AB AB verš 😁 Skoro jako poezie na emoce 😂 Jde víc o strach z toho jak člověk co se ptal, bude vypadat? Nebo se bojí, že tam má někde nedostatečnost, ať už ve vstupních datech které získal, nebo v [[kompetence|kompetenci]] na jejich zpracování? Nebo co si o něm myslí ten, kdo "říkal, že myslí" tím, že říkal ***"že si to tak nemyslí"***? Tak jako tak, tam sice je první **vstup**, nicméně tam chybí po prvním **zpracování**, první **výstup**, aby mohl pokračovat další vstup. 🙃 Což může být znamení, že člověkovi který se ptal, [[emoce]] zkracují dráhu [[kognitivní spirála|kognitivní spirály]]! Což bez dalších dat těžko říci, takže ať "nemyslím", soustředím se na to, když někdo říká, že ***nemyslí***, respektive že si **myslí**. ## Hlavně nemyslet Vždycky když člověk někoho "slyší mluvit", ať už přímo, nebo obecně, je důležité se v první řadě co nejpoctivěji soustředit na to: **Co ten druhý říká! Nikoliv co si člověk myslí, že říká!** A to nejen proto, aby byl pevný základ pro to, jak s tím druhým člověkem ve svém životě pracovat, respektive jaký [[štítek]] si k němu vytvořit a to pomáhalo předcházet nedorozuměním či předsudkům. Pomáhá to k tomu: > [!SUCCESS]- vhled > ![[v- Cogito, ergo nescio; agō, ergo sum.]] > [!EXAMPLE]- DD > Inspirovalo mě k tomu přemýšlení nad "zbytečností" výroku: > > > [!CITE] > > Cogito ergo sum. > > ***René Descartes*** > > Kdysi jsem přemýšlel o tom, jak se asi **René Descartes** cítil a co prožíval v první polovině sedmnáctýho století, když se snažil metodicky rozprávět o tom jak se vypořádat s problémem nalezení nějaké ***pevné a zaručené pravdy***? > > Dočet jsem se, že žil ve světě, kde si čím dál víc lidí skrze strašlivé **reálné** zkušenosti začalo uvědomovat, že lidi, kteří šíří smyšlenky, byť je prožívají a prosazují sebeintenzivněji, nepřinesou jistotu na níž by člověk mohl [[realita|reálně]] stavět svůj život a identitu. > > Lidi ještě v tehdejších časech neměli tak kvalitní a dostupnou vědu jako máme dneska my, která má nástroje a metody na to, aby formulovala **objektivní popis reality**, tedy pevnou a zaručenou [[pravda|pravdu]] a tak tomu, čemu by se dalo dnešní optikou říkat **Gaslighting** od církevních či "politických" autorit, podlehli mnohem snáz, než dnes. > > Potom chápu, že bylo pro Descarta existenciálně důležitý, začít s pevným ujištěním > > ***"Myslím tedy jsem. Já jsem, já existuji!"*** > > A proč se mi po **"slyšení"** o **"myšlení"** vybaví Dekárt? > > Protože podle mých "zkušeností", když jsem v minulosti slyšel: > > ***"Ale já si to myslím jinak!"*** > > místo > > ***No, ale tyhle data "ukazují" něco jiného.*** > > Šlo o člověka, který je na tom ve svém životě kvůli svému "okolí", kapitálu, roli, či svým [[kompetence|kompetencím]] podobně, jako byl nejspíš **René** v sedmnáctým století. > > A bylo pro něj teda v tu chvíli nejspíš **"jediný"** na co se dokázal soustředit to, že: > > ***Myslí, teda je.*** > > A protože jeho [[persona]] nestála na moc pevných základech, potřeboval se tak ujišťovat tím, že bude nepřímo "křičet" > > ***Já jsem! Já existuji!*** > > Možná, že to u toho, koho rovík zmiňuje ve své otázce na začátku tohoto přemýšlení po slyšení, tak tentokrát nebude, ale asociace s tím, že ten člověk je na tom možná jako **René**, pomáhá, alespoň mně, si o tom "mysliteli" "nemyslet" hned na první dobrou, že je [[člověk jako petarda|petarda]]. A moje cesta po [[kognitivní spirála|kognitivní spirále]] je tak [[pohoda|pohodová]], jak to jenom v tu chvíli jde. Když si totiž člověk poslechne ve své hlavě "reprodukci" toho co ten druhý říkal, potřebuje nezkreslená vstupní data pro to, aby se pak mohl spolehnout na **výstup** svého úsudku. Proto je nezbytný, aby v [[duševní dialog|duševním dialogu]] byl **přesný přepis** a ne **perspektivou zkreslená parafráze**. ## Co lze vyzkoušet? Vzpomenout si nejen u toho když ***druhá strana řekne, že si to tak nemyslí*** na **Myslím, teda nevím!** Cogito, ergo nescio. Pro to aby člověk sebe i ostatní udržel u toho, co se [[realita|reálně]] stalo a ne u toho, co si on, nebo druhá strana "myslí", že se [[skutečnost|skutečně]] stalo. Pak je tady [[Pochybnost jako signál]], kde je tam popsaný postup práce s pochybností, nebo [[Evoluce informace|evoluce informace]], kde je taky důraz na **VSTUP ➡️ ZPRACOVÁNÍ ➡️ VÝSTUP** tak ať nejen tomu člověkovi co se ptal ten **výstup** příště neuteče ❤️